+420 731 618 492                         synergy@re-max.cz

MENU

Rozdíl mezi dědickou smlouvou a závětí

Dědická smlouva a závěť patří mezi pořízení pro případ smrti. Tyto instituty najdeme upraveny v občanském zákoníku. Každý z výše zmíněných institutů má své výhody a nevýhody. Co má větší právní sílu? Jaký dokument vám zajistí lepší postavení? Na to a spoustu dalších důležitých věcí vám odpoví tento článek.

Dědická smlouva

Dědická smlouva je dědickým titulem nejvyšší právní síly. Znamená to tedy, že bude mít vždy přednost před závětí i samotnou zákonnou posloupností. Jde o dvoustranné právní jednání, kterým zůstavitel povolává druhou smluvní stranu za dědice a druhá strana to přijímá. Je tedy založena na vůli obou zúčastněných stran se touto smlouvou zavázat. Z toho plyne i skutečnost, že změna nebo zrušení dědické smlouvy vyžaduje souhlas obou smluvních stran (tzn. zůstavitele i povolaného dědice).

Platně uzavřená dědická smlouva dává povolanému dědicovi vysokou jistotu, že dojde k dědění podle této smlouvy, avšak samotného zůstavitele neomezuje v nakládání s majetkem (může majetek na někoho převést nebo ho dokonce i prodat). Zákon také stanovuje, že zůstavitel nemůže dědickou smlouvu pořídit o celé pozůstalosti. Smlouva může být pořízena jen o ¾ pozůstalosti. To však zůstaviteli nebrání, aby o zbylé ¼ nepořídil závěť.

Nemusíte mít ani strach z dědické daně. Ta byla totiž již poměrně dávno zrušena. Nicméně je třeba brát v potaz skutečnost, že dědictví je určitý příjem, teoreticky by tedy spadalo pod daně z příjmu. Dědici jsou však od této daně osvobozeni, v praxi tedy není třeba platit žádnou daň.

Co je k uzavření potřeba?

Zákon vyžaduje pro uzavření dědické smlouvy formu veřejné listiny, a to zpravidla notářského zápisu. Pokud tato forma nebude respektována, bude se na takovou smlouvu nahlížet jako na závěť, což v důsledku znamená, že přijde o své privilegované postavení mezi pořízeními pro případ smrti. Podmínky jsou kladeny jednak na samotného zůstavitele, ale také na dědice. Dědickou smlouvu totiž může uzavřít jen zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný. Co se týče dědice, tam je omezení poněkud menší, protože dědickou smlouvu může uzavřít kdokoliv, kdo je obecně způsobilý k právnímu jednání. Zákon také vyžaduje fyzickou přítomnost obou stran. Nezapomeňte při sepisování přesně označit strany smlouvy (kdo je zůstavitel a kdo dědic) a stejně tak i majetek, kterého se smlouva bude týkat.

Závěť

Závěť je dědickým titulem druhé nejvyšší právní síly (za dědickou smlouvou). Znamená to tedy, že nejprve se dědí podle smlouvy a zbytek potom podle závěti. V případě, že dědická smlouva neexistuje, dědí se rovnou podle závěti. Nevýhodou je, že závěť je jen jednostranné právní jednání. Jinými slovy může být změněna bez vědomí dědiců. V dědickém řízení vás tedy může překvapit situace, kdy zůstavitel před svou smrtí sepsal novou závěť, o které se můžete dozvědět až z úst notáře.

V závěti může zůstavitel uvést přesně podmínky, za kterých kdo a co bude dědit. Lze stanovit například věk dědice, událost, při které bude dědit nebo podmínku. Je třeba si dát pozor, aby tyto podmínky nebyly zjevně šikanózní. Nemůžete třeba dědici stanovit, aby se oženil s danou osobou, když víte, že se v současné době nesnáší. V závěti pak lze stanovit, kdo dědictví bude spravovat až do konce dědického řízení.

Oproti dědické smlouvě lze pořídit závěť pro celou pozůstalost. Vždy je ale třeba myslet na nepominutelné dědice.

Co je k uzavření potřeba?

Zákon u závěti nevyžaduje nutně formu veřejné listiny, ale rozhodně ji doporučujeme. Závěť ve formě veřejné listiny vyhotovená u notáře se hůře zpochybňuje. Rozhodnete-li se pro formu soukromé listiny, máte dvě možnosti:

  1. Pořídit závěť se svědky – nemusí být psána vlastní rukou, ale musí být vlastnoručně podepsána a před dvěma svědky musí být následně prohlášeno, že se jedná o vaši poslední vůli, nesmí chybět ani podpisy obou svědků
  2. Pořídit závěť bez svědků – musí být psána vlastní rukou a vlastnoručně podepsána

Zůstavitel, který pořizuje závěť by měl být plně svéprávný a dovršit věku alespoň 15 let. Je-li zůstavitel mladší 15 let je třeba souhlas zákonného zástupce nebo forma veřejné listiny. Pokud je někdo omezený ve svéprávnosti, může závěť uzavřít jen ve formě veřejné listiny.

Privilegovaná forma závěti

Zákon za určitých podmínek umožňuje uzavřít závěť i v ústní formě (privilegovaná forma). Nutno však podotknout, že jde o dost specifické situace a obecně je tedy vyžadována forma písemná. Ústně lze závěť pořídit v případě mimořádné události, a to před třemi svědky (za předpokladu, že po zůstaviteli nelze rozumně požadovat jinou formu). Půjde např. o situace přírodních katastrof, bezprostředního ohrožení života apod.

Rozdíl mezi dědickou smlouvou a závětí

Již ze samotného článku jste mohli poznat, že v určitých aspektech se dědická smlouva od závěti liší. Rozhodli jsme se důležité aspekty porovnat v tabulce níže.

Nezapomeňte na nepominutelné dědice

Nepominutelný dědic má v dědickém právu privilegované postavení. Nepominutelnými dědici jsou potomci zůstavitele (popř. potomci těchto potomků). Pokud je zůstavitel nevydědil nebo se dědictví nezřekli, je třeba s nimi počítat. Mají totiž nárok na poměrnou část dědictví. U nezletilých dětí jde o ¾ zákonného dědického podílu a u dospělých pak o ¼ dědického podílu.



 


Další články na téma právo v realitách (např. o vypořádání majetku při rozvodu, atd...) ZDE